Hák

Viděl jsem, dávno, horror, kde rybář vraždí velkým hákem.

Stačí jít po chodníku, stačí sedět na židli, stačí se v noci vzbudit a je tam. Ten pocit, ta chuť. Chuť držet hák a vbodávat si jej jedním uchem dovnitř a vidět, jak druhým vylézá ven.

Všechny povinnosti, všechno, co musím a nechci, všechno co nesmím, nemůžu a chci, všechna přeplněnost, všechna přeprázdněnost, nadbytek a chybění mě nutí tlačit na hák.

Dá se hodně pít a hák není. Málokdy je s kým. Dá se prudce onanovat, to je lepší, bolí pak jen svědění na kůži.

Muži potřebují ženy. Muž bez háku je pevný, drží, objímá a prostupuje.

Muž s hákem se houpe, je ostrý a pronikající. Která žena dokáže milovat muže nabodávájícího prudkou bolestivou ostrostí a zbavit ho na chvíli háku?

Chtěl bych kamarádku. Která se bude klidně a se zájmem dívat, jak si ho honím. Pak mě nechá dívat, jak si honí ona ji. A na závěr si na oslavu přiťuknout skleničkou něčeho dobrého.

Konec článku, jsem v práci, musím hákovat.

Reklamy